2 Kings 7
1 Elíša řekl: "Poslouchejte, co mi oznámil Hospodin: ‚Zítra v tuto dobu se bude sedm kilogramů mouky nebo čtrnáct kilogramů ječmene prodávat u samařské brány za dvanáct gramů stříbra.'"
2 Vtom se ozval králův osobní strážce a prohlásil: "I kdyby sám Hospodin zotevíral nebeské sýpky. Nemůže se to splnit." Elíša mu však odpověděl: "Uvidíš to na vlastní oči, ale nic z toho ani neochutnáš."
3 U samařské brány sedávali čtyři malomocní, kteří si toho dne řekli: "Proč tu máme jen tak sedět a čekat na smrt.
4 Jestliže se rozhodneme jít do města, kde vládne hladomor, zemřeme. Zůstaneme-li zde, také zahyneme. Vydejme se tedy do tábora Aramejců a vzdejme se jim. Buď nám darují život a my přežijeme, nebo nás usmrtí. V obou případech nemáme co ztratit"
5 Za soumraku se proto zvedli a zamířili k táboru Aramejců. Když se přikradli až k samotnému ležení, s údivem zjistili, že široko daleko vůbec nikdo není.
6 Hospodin totiž Aramejce vyděsil zvukem válečných vozů, dusotem koní a hřmotem velkého vojska. A když tak na ně zaburácel, Aramejci si řekli: "Běda nám, izraelský král se spojil s Chetejci a Egypťany a teď na nás společně útočí!"
7 Proto neváhali, opustili své stany, koně i osly a rozutekli se do tmy. Tábor nechali tak, jak jej postavili, a zmateně uprchli, aby si zachránili alespoň holý život.
8 Malomocní, kteří přišli až k táboru, to zjistili a odvážili se jít ještě dále. Vstoupili do jednoho stanu, kde se dosyta najedli a napili a odnesli si odtud stříbro, zlato a nějaké šaty. Když svou kořist dobře ukryli, vrátili se a odnesli si do své skrýše další věci z jiného stanu.
9 Potom si ale řekli: "To, co děláme, není správné. Stali jsme se svědky tak úžasné události a necháváme si ji pro sebe. Jestli s oznámením budeme otálet až do rána, zasloužíme si nejpřísnější potrestání. Raději pojďme hned do paláce a informujme krále."
10 Přišli tedy k strážcům městské brány a zavolali na ně: "Dostali jsme se až do aramejského tábora a nikoho jsme nenašli. Nezazněl tam jediný lidský hlas. Jsou tam jen koně, osli a opuštěné stany."
11 Strážcové brány předali tu zprávu dál a za okamžik se donesla až do královského paláce.
12 Přestože byla noc, král vstal a řekl svým velitelům: "Já vám povím, co si na nás Aramejci vymysleli. Vědí, že trpíme hladem, a proto opustili tábor a ukryli se někde v okolí. Chtějí nás tak vylákat z města, aby nás mohli pochytat živé a sami proniknout dovnitř."
13 Nato se ozval jeden z velitelů a navrhl: "Ať si několik mužů vezme pět koní, kteří ještě zůstali ve městě, a vyjedou k táboru Aramejců. Jestliže Aramejci přichystali léčku, pak budou jediní, kteří do ní padnou. Vyšleme je, ať zjistí, co se stalo, vždyť nemáme co ztratit."
14 Izraelci tedy vypravili dvě koňská spřežení a vyslali je k aramejskému ležení. Král jim nařídil: "Jeďte a zjistěte, jaká je situace."
15 Vyslaní muži tedy jeli až k Jordánu a všude cestou nalézali oděvy a zbraně, které Aramejci odhodili při svém bezhlavém útěku. Když se vrátili do Samaří a podali o tom zprávu svému králi,
16 Izraelci vyrazili z města a z aramejského tábora odnesli všechno, co našli. Ten den se pak opravdu prodávalo sedm kilogramů mouky a čtrnáct kilogramů ječmene za dvanáct gramů stříbra, jak předpověděl Hospodin.
17 Toho dne byl službou v bráně pověřen králův osobní strážce, který neuvěřil Elíšově předpovědi. A právě tohoto muže dav dychtivých Izraelců v nastalém zmatku ušlapal. Tak se naplnilo i to, co Elíša o něm předpověděl, když spolu s králem přišel do jeho domu.
18 Všechno bylo přesně tak, jak Boží prorok Elíša králi oznámil. Den po jeho předpovědi se opravdu u samařské brány prodávala mouka i ječmen za takovou cenu, jakou prorok stanovil.
19 Králův osobní strážce tenkrát Elíšovi nevěřil a řekl, že něco takového se nestane, ani kdyby sám Hospodin zotevíral nebeské sýpky. Proto se mu od Elíši dostalo odpovědi, že se sice na vlastní oči přesvědčí, ale nic z toho neochutná.
20 A to se také stalo. Lidé toho dne králova osobního strážce v samařské bráně ušlapali.